LP 1996 – Nebovidy

Matěj: Odjížděli jsme 2. srpna vlakem do Kolína a nálada byla dobrá. Již ve vlaku s námi jel Marek. Přestože jsme neměli zajištěná místa (dráha se opět vyznamenala), nalezli jsme trochu volná kupíčka a usadili se. Myslím, že cesta utekla rychle. V Kolíně jsme přesedli na vlak do Brna. Měli jsme sice koupené místenky, ale vlak byl tak narvaný, že jsme byli rádi, že jsme se tam vůbec dostali. Nakonec jsme i seděli, i když ne všichni na svých místech. Vystoupili jsme až v Brně. Tam jsme se rozloučili s Markem, který s námi sice obětavě jel vlakem až do Brna, ale musel se hned vrátit, neboť měl být druhý den v Plzni.
Já jsem mezi tím jel pro klíč k chatě a pro mapu. Naposledy dnes sedáme na vlak a vydáváme se do Střelic)
Ve Střelicích se ptáme na cestu a to netušíme, že pošlapeme za tmy úplně neznámým terénem jen podle mapy asi dvě a půl hodiny. Cesta byla opravdu úmorná. Někteří členové stačili cestou otrhat nezralé broskve a natrhat špendlíky (pro většinu neznámá věc).
Již za tmy se dostáváme do chatové osady a jen se modlíme, že velmi rychle objevíme naši chatu. V okamžiku, kdy členové odmítají jít dál, (je navíc kolem půlnoci) Matěj prohlašuje: „Jestli jsme tu správně, tak by chata neměla být dál než 20 metrů.“ A naštěstí také nebyla! Znavení padáme na podlahy, ještě posledních pár slov a usínáme.
Druhý den vstáváme dost pozdě a rychle se vypravujeme na autobus do Brna, abychom mohli nakoupit potraviny. Autobus kolem nás projíždí, ale nezastavuje. Jdeme tedy znovu pěšky do Střelic. Naštěstí mají v jednom obchodě otevřeno až do 18:30 hodin. S plnými batohy se vracíme zpět a začíná naše prázdninové dobrodružství.
Od pondělka deštivé i méně deštivé dny prožíváme společně s Markem. Začínáme občas i jíst a také něco dělat.
Přestože většina času zabírá příprava jídla a obstarávání potravin, nalézáme čas i na pár soutěží.
Dál probíhá pobyt zvláštně a prazvláštně, ale dá se říct, že většinou ke spokojenosti všech. Nikdo není nemocný, nikdo se nevzpírá něco dělat (jen drobné úlety) a nikdo nejeví známky otrávenosti.
Blíží se konec a sním také závěr a vyvrcholení. Bohužel ne příliš slavné, za to však ale gradující. Je poslední den, poslední noc, poslední sezení, poslední táborák, poslední společný hovor, který končí ne příliš slavně … … členové odcházejí povinně spát …
Měli jsme v plánu opustit chatu ve 3 hodiny ráno. Je už 3/4 na čtyři a my teprve zavíráme dveře. Rychle ještě rozloučení s okolím (dnes jen mlčky) a doslova vyrážíme kupředu. Matěj udává tempo a někteří jen ztěží zvládají. Zřejmě však dosahujeme světového rekordu, neboť na nádraží do Střelic přicházíme již za 80 minut a dokonce ještě necháváme ujet dva vlaky do Brna, neboť máme koupenou jízdenku na vlak, který jede zhruba za půl hodiny. V Brně někteří usínají na nádraží jako ti bezdomovci, ale né za dlouho přijíždí Brněnský drak z Břeclavi a my se rveme do vagónu. Vyhazujeme pár nervózů z kupé, neboť máme koupené místenky a za chvíli vyjíždíme směrem k domovu, i když je to přes 500 kilometrů.
V Praze se ještě loučíme s Jerry, která zde vystoupí a my vyrážíme stejným vlakem dál. Šťastně přijíždíme do Karlových Varů a loučíme se se Standou, na kterého čekají rodiče. My přesedáme do vlaku na Sokolov a za necelou půlhodinu někteří z nás vidí své příbuzné, nebo známé tváře.
Tím náš společný letní pobyt končí. Má však ještě malinké pokračování u Matěje doma za tři dny po příjezdu. Téměř všichni účastníci se dokázali semknout a ukázat, že je v nich ještě dost dobrého. Vím, že je to pravda a prosím: zůstaňte takovými!

Seznam těch, kteří byli s námi v Nebovidech:
Lulu, Jerry, Andy, Rebeca, Papula; Levá ruka, Panenka, Kid, Cruise, Standa Brčko, Ferda; Marek; Petr z DD, Michal z DD a Matěj

Kid: Pobyt v Nebovidech
2.srpna jsme vyjeli ze Sokolovkého nádraží do Nebovid. Na chatu, ve které jsme strávili, ač je to nemožné deset dní, jsme přišli až za tmy.
Hned první den nám ujel autobus do Brna a tím začíná mé vyprávění. Protože jsme chtěli v Brně jen nakoupit, šli jsme tedy do Střelic. Ve Střelicích jsme nakoupili věci na zítřek, protože dnes jsme měli „Den hladu“.
Na tomto desetidenním pobytu jsme hráli velice zajímavé hry. Například jsme byli vysláni do kilometrového okolí a měli jsme za úkol nakreslit co nejpodrobnější a nejpřesnější mapu. Tato soutěž byla hodnocena body. Ano, víte co se dělo s těmi body. Dostávali se body za vaření, nošení vody, uklízení, za to, že žijem. Hlasovali jsme o velké spoustě věcí. Ten kdo měl nejvíce bodů, měl tři hlasy. Kdo byl druhý měl dva hlasy. Jednou jsme se šli koupat v bazénu v Vrně. Také jsme běhali orientační běh. Dvakrát jsme měli táborový oheň, jenom že u druhého a závěrečného táboráku nám začalo pršet. Proto jsme šli do chaty, kde jsme dostali svařák, který byl bez alkoholu. Každý den jsme zazpívali pár písniček.
Na tomto pobytu jsme si sami vařili, uklízeli, …
Myslím, že se nám zde všem líbilo!

Andy: Prázdniny v Brně
Cesta vlakem byla dlouhá, ale myslím, že moc z nás se ve vlaku nenudilo. Přestupovali jsme už v Kolíně. Tam jsme čekali na vlak asi 1 hodinu.
Když jsme přijeli do Střelic, tak jsme se už všichni těšili na náš „příbytek“. Jenomže docela nemilé překvapení byla dlouhá cesta k „příbytku“.
Za další dva dny přijel zástupce vedoucího Marek. Který hned první den pomáhal klukům s vařením „guláše“. Jinak z nás se vystřídal asi každý u vaření a nebylo to hrozné.
Na chatě byly dva pokoje a ostatní spali buď na půdě nebo v klubovně. Užili jsme si tam spoustu legrace při různých hrách. Například při bojové cestě v noci, nebo při „běhu po fáborkách“, kdy se některým podařilo i zabloudit apod.
Na chatě se mi moc líbilo, protože jsme měli i hodné sousedy, a klidně bych jela zase.

Panenka: Po dlouhé cestě vlakem jsme se konečně dostali do naší chaty. Vyčerpáním jsme padli, kam se dalo. Noc byla příjemná a chladná. Druhý den jsme se chtěli vypravit do Brna, ale něčí vinou nám ujel – nezastavil autobus, takže jsme šli pouze do Střelic. Tam jsme nakoupili a vrátili se zpět. Další den jen pršelo a proto jsme zůstali na chatě. Den poté pršelo, ale Matěj vypravil mě Panenku a Levou ruku do Střelic na nákup. Měl přijet také náš druhý vedoucí jménem Marek. S Lukášem jsme mu měli jít naproti a také šli, ale Marka minuli. V deštivém počasí jsme se vrátili zpět. Marek se k nám do chaty dostal s rodiči, kteří přijeli za Luckou a Davidem. Po delší noci jsme se konečně dostali do Brna. Tam jsme se podívali na různé památky. Potom jsme dostali rozchod. Autobusem jsme se vrátili a udělali si dobrou večeři. Nevím co bylo další dny, ale určitě to stálo za to. Na tomto táboře jsme se chtěli podívat na mnoho krásných míst, ale bohužel jsme se všude nedostali. Také jsme hráli zajímavé hry, které byly docela pěkné. Po návratu domů jsme se šťastně shledali se svými rodiči a jim vyprávěli naše zážitky z Brna a hlavně Nebovid.

Lulu: Vše začalo 2. srpna 1996, kdy jsme vyrazili do Nebovid na Bobravě. Cesta byla namáhavá, ale všichni ji zvládli. Nejtěžší bylo jít ze Střelic do chatové oblasti Nebovidy pěšky s krosnami na zádech.
Pobyt tam byl ale velmi hezký a ještě více zajímavý. Mohli jsme spát na půdě, sami jsme si vařili, chodili spát pozdě v noci, nebyla tam teplá voda, byl pouze suchý záchod …
Chata sice ležela u několika dalších chat, ale lidí tam moc nebylo a to bylo dobře. Nejbližší vesnice Nebovidy byla asi 1.5 kilometrů od naší chaty, ale stejně jsme nakupovali ve Střelicích nebo v Brně. Každý den jsme hráli nějaké hry. Mě se nejvíce líbily hry, při kterých jsme byli venku. Byla to např. bojová hra, nebo vyměňování odznaku za jinou věc. Také se mi velmi líbil noční výlet, na kterém jsme byli po nezdařené cestě na Macochu.
Celý tento pobyt se mi líbil, ale klidně bych uvítala, kdyby měl den více hodin.

Papula: Tábor v Brně
Tábor v Brně byl moc pěkný, až na ty nedostatky. Například tam netekla teplá voda. Skoro každý večer jsme hráli nějaké hry. Škoda, že tam nebyla Číslo. Určitě by se jí tam moc líbilo.
Taky jsme hráli hru, která se jmenovala orientační běh. Skoro všichni doběhli nazpátek. Jen já, Kid, Panenka a Andy jsme zabloudili. Byla to zajímavá cesta. Nakonec jsme se vrátili na silnici, která vedla k naší chatě.
Každý večer, když se rozdávaly body (předtím) jsme museli uklidit chatu, tj. kuchyň.
Na konci tábora bylo vyhodnocení v bodech – Standa, Kid a Lulu vyhráli. Potom Matěj rozdal Žluté kvítky, které teď patří Markovi, dvěma chlapcům z dětského domova a Jerrymu. Už nemám co dodat, snad jen „byl to krásný pobyt v přírodě“. Cesta vlakem byla tichá a v Chodové a v Sokolově jsme se rozloučili.
Ahoj

Jerry a Lulu: Kapka na letním táboře v Nebovidech
Dne 2. srpna oddíl Kapka vyrazil na desetidenní tábor do Nebovid na Bobravě. V 9:00 jsme se sešli na vlakovém nádraží v Sokolově. Přišlo nás třináct dětí, deset bylo z oddílu, dva z dětského domova a jeden byl přítel oddíláků.
Vlak nám jel v 9:21 a když jsme konečně vyjeli, dospávali jsme to, co jsme doma nestihli. První přestupování bylo až v Kolíně, odkud jsme jeli do Brna. Tam jsme museli asi hodinu čekat, než přijel vlak, kterým jsme dojeli do Střelic. Po dlouhé cestě vlakem nás však ještě čekala namáhavá cesta do naší chaty. A protože se setmělo, tak mnozí z nás vytáhli baterky. Nikdo z nás, ani vedoucí Matěj, nevěděl, kde přesně naše chata je. Šli jsme podle mapy, která nás v půl jedenácté dovedla až k chatě. A protože jsme byli všichni unaveni, tak jsme brzy usnuli.
V neděli přijel druhý vedoucí Marek, na kterého v sobotu i v neděli někteří čekali na nádraží, ale on přijel ze Střelic stopem. Ti co na něj čekali, pěkně zmokli, protože nám první dva dny počasí nepřálo.
Matěj v sobotu vyhlásil hru s korálky. Každý večer rozdával body za různé věci, např. mytí nádobí, nošení nákupu, a protože jsme si sami vařili, tak i za vaření a další věci.
Protože se počasí moc zlepšilo, tak jsme se jeli vykoupat a hlavně umýt do brněnského bazénu.n Byla to asi pro všechny velká úleva spláchnou ze sebe tu špínu, protože na chatě byla jen studna …
Ve čtvrtek jsme se vypravili na Macochu, kam ale dojel jen náš oddílový vedoucí Matěj. Šel si koupit jízdenku, ale už se nevrátil. Po dvou hodinách čekání jsme se s vedoucím Markem zvedli a šli jsme na oběd do restaurace v Brně. Ve městě jsme otkali Matěje, který nám řekl, že to bylo na Macoše hezké. Tento den jsme se ještě vypravili na noční výlet.
V pátek byla vyhlášena bojová hra, při které jsme měli najít šest úkolů. Běželi jsme po mapě, kterou jsme si sami obkreslili, poslední úsek se ale běžel podle fáborků. Zdejší vandalové nám ale některé fáborky a otázky strhli, a tak většina našla jen jednu otázku. V noci ze soboty na neděli nás Marek musel opustit. My jsme odjížděli až v pondělí. Vstávali jsme velmi brzo a již v půl čtvrté jsme odcházeli z chaty do Střelic. Okolo půl šesté nám jel vlak do Brna a odtud nás dovezl až do Karlových Varů. Jerry nás opustila již v Praze.
V Sokolově na nás již netrpělivě čekali rodiče. Po příchodu domů se každý rychle vykoupal.
Toto byla málem naše poslední výprava, ale vše dobře dopadlo. Pokud si myslíte, že by se Vám u nás líbilo, tak se informujte v DDM Sokolov.

V jedné ze soutěží v Nebovidech bylo také sehnat co nejvíce receptů na typicky moravská jídla. Tady jsou některé z nich:

Moravské zelí
Uvaříme zelí, vodu tam necháme; přidáme nastrouhanou bramboru popř. rozdělanou mouku, nebo solamil; přidáme osmaženou cibulku, sůl, ocet, cukr.

Koláčky
25 dkg polohrubé mouky, 25 dkg hladké mouky, 1/4 l mléka, kvasnice, 4 žloutky, 3 kostky cukru, 2 dcl oleje
Uděláme těsto a ihned vytvarujeme koláče (nenecháme kynout), do nichž dáme tvaroh a uděláme buchtu, do ní uděláme důlek a do něj dáme povidla. Na vrh nasypeme směs másla a cukru. Pomažeme žloutkem a upečeme.

Doutníčky
1/4 kokosu, 10 dkg cukru, 1 slazené kondenzované mléko
Utvoříme těsto a necháme odpočinout. Následujícího dne vytvarujeme doutníčky 5 cm dlouhé v šířce ukazováčku. Vše v čokoládě.

Moravský ptáček
Tučné kousky z vepřového, kmínujeme, spolu s cibulí a česnekem vložíme do trouby. Přílohy: kyselé zelí a bramborový knedlík

Brněnský nákyp
7 dkg másla se dobře rozmíchá a přidá se 7 dkg cukru. 4 žloutky, citrónová kůra, 1/4 mouky, 4 lžíce sladké smetany a ze 4 bílků sníh a asi talíř třešní. Péci 3/4 hodiny.

Šalamoun
1 rozpuštěná Hera, 1 sklenice vlažné vody, 2 sklenice cukru krystal, 1 vanilkový cukr, 2 pol. lžíce kakaa
Vše ušlehat a odlít 1 sklenici, do zbytku dáme 4 vejce. 2 sklenice polohrubé mouky, 1 prášek do pečiva. Dá se péct na vymazaný plech. N upečeného Šalamouna nalijeme odloženou hmotu a posypeme kokosem nebo ořechy.

Placky
Uděláme tužší bramborové těsto (brambory uvařené ve slupce oloupeme, nastrouháme, přidáme vajíčko, sůl, hladkou mouku). Nakrájíme na kolečka a upečeme placky. Podáváme s povidly.

Limonádová buchta
40 dkg polohrubé mouky, 30 dkg cukru písek, 1 prášek do pečiva, 3 žloutky, ze 3 bílků sníh, 1 limonáda, 10 lžic oleje
Umícháme s cukrem žloutky, a pak mouku a sníh, přidáme olej a limo. Dáme na vymaštěný a vysypaný plech. Polijeme čokoládou a posypeme kokosem.

Houbovec
Nakrájené očištěné houby, 10 housek, velká cibule, 2palice česneku, sůl, pepř, majoránka, 4 vejce, 30 dkg uzeného
Houby podusit, housky namočit v mléce, další přípravy dle potřeby. Zahustit krupicí, opečeme na plechu.

Kapustové závitky
Maso pomleté osolit, opepřit, očesnekovat. Uděláme mleté maso bez rohlíků, přidáme 1 – 2 vejce. Do kapustových listů zabalíme maso. Uděláme válečky: Vymazat plech, naskládat závitky a podlít vodou. Pečeme 20 – 30 minut.