Věnováno: Botanikovi, aby mohl pořádně litovat, že nejel:-) Matějovi, jako poděkování za skvělou akci, kterou pro nás připravil Všem zúčastněným, aby si mohli ty bezva okamžiky připomenout
Inu, jak začít? Snad od začátku... Odjížděli jsme v sobotu 14.7.2007 z vlakového nádraží v Sokolově. Jak již zmínil Smajlík, vlak měl 80 minut zpoždění, ale já sama jsem vlastně moc ráda za zpoždění ČD, jelikož později nám to několikrát zachránilo kůži (samozřejmě mám na mysli záchranu kůže před spálením, k čemuž by došlo při čekání na další vlak, myslím, že do Blatné mohlo dojít). Ve vlaku jsme se pak chvíli strávili na chodbičce poněvadž nebylo místo. Ti, co si umí zařídit a nejeli ze Sokolova na tom byli lépe. V Chebu jsme se tedy konečně sešli všichni a od té chvíle jasme měli podmínky téměř stejné... Ještě jsem nezmínila, kdo všechno se vlastně na naši letní výpravu vypravil. Mezi těmito odvážlivci mohu v hlavní roli jmenovat Matěje, sebe a dále v neméně důležitých rolích Míu, Smajlíka, Kokošku (alias trojzubé klíště z Chánovic), Danušku, Sabču a Báru:-) Kdo chodí na gymso a potřebuje pomoc, tomu prozradím, že nás bylo 8 (jestli vám není jasné, jak jsem na to přišla já - mám tu kalkulačku). Pak jsme se postupně dopravili až do Kotouně. Odsud následoval kousíček cesty téměř po rovině k chatě, kde už nás očekávala Jana a spol. A abychom se nenudili, připravil nám Kubík malou stopovačku. Podle speciálních map, kde byla zašifrována podoba zahrady jsme putovali a hledali dopisy. V těch na nás čekaly úkoly, které jsme společnými silami zvládli. Jen ten Matěj na to byl sám... Asi by bylo zbytečné rozepisovat postupně vše, co jsme dělali, takže to vezmu ve zkratce a méně podstatné informace, jako třeba čištění zubů apod. vynechám. Mezitím, co jsme někteří měli problémy se splachováním (u někoho to vydrželo po celý pobyt) a co jsme stihli několik dalších věcí, se postupně setmělo. Nastal ideální čas na splacení dluhů a i my jsme tedy připravili akci pro Kubíka. Každý si zvolil jednu otázku ze seznamu, obdržel sklenici se svíčkou a pak už jsme jen čekali na malého hrdinu. Povedlo se mu splnit všechny úkoly a tak jsme se navrátili do domečku... Další den jsme navštívili pouť, spatřili rotundu sv. Markéty a nakoupili jsme výhodně spoustu zboží. Inu, když má někdo školené průvodce, tak se to smlouvá hned snadněji. Většina z nás se pak vrátila k odpočinku, jen Matěj a já (rozuměj Markéta) jsme se ještě zašli podívat na kolotoče. Matěj se na chvíli vrátil do dětských let a vystřelil, mám pocit, že 4, růže. Večer jsme šlli na krátký průzkum okolí. Cestou k nám Matěj měl takovou kratší řeč... Další den navečer rozmluva svým způsobem pokračovala. Co kdalším dnům? Chodili jsme se například koupat, jen do lomu jsme se nedostali, bohužel. Také nás čekal výlet ke Kloubove, kde si někdo léčil klouby, jiní nabírali energii a dávali se dohromady. Někdo obojí. Po prozkoumání radioaktivity (která se naštěstí neprokázala) jsme spatřili i malý altánek, bohužel poněkud zdevastovaný. Také jsme jeli do Blatné. A to je přesně ten případ, kdy nám zpoždění vlaku moc pomohlo. Protože čekat na další vlak 2 nebo 3 hodiny se nám moc nechtělo. V Blatné jsme pozorovali hned 2 druhy tvorů-venku daňky a při prohlídce pak zajímavé kluky. Kdo chtěl a neměl na svědomí žádný velký prohřešek, mohl si něco přát v kouzelném zrcadle:-) Také v Blatné jsme se vykoupali. Nakonec šel matěj dřív a my ostatní jsme se pak dopravili na nádraží-samozřejmě v pořádku a bez jakéhokoli bloudění, že:-) Dále jsme navštívili třeba Chánovice. Za bonbóny od Matějovy tety jsme hledali cosi podivného, čímž bylo namalované okno. Poslechli jsme si něco z historie a kdo dobře slyšel, dozvěděl se, že v erbu mají 2 trojzubé klíče. Jen chudák Kokoška ne a ne přijít na to, proč, proboha, mají v erbu klíště se třema zubama. Vtipné bude, jestliže jsem to přeslechla i já a teď sem píši nějaké blbosti. Když už jsme tam byli, zašli jsme se podívat, jak pokračují práce na Matějově rozhledně a také jsme sháněli Kokoškovi novou přezdívku( jen namátkou : kakus smrdutý, kapraď samec...). A málem bych zapomněla na úžasný výhled z lavičky na Karlíkovu továrnu na čokoládu, co byla cítit místo čokolády dřevem... Navštívili jsme i Horažďovice. Tentokrát jsme museli místo do kotouně na nádraží do Nekvasov. Cestu nám poradila bývalá sportovkyně, konkrétně, myslím, běžkyně. I zde se nám moc a moc hodilo zpoždění vlaku. V Horažďovicích jsme měli rozchod a poté oběd. Někdo si zašel na pizzu, někdo na svíčkovou či do čínské restaurace apod... Také jsme navšívili aquapark. Zpět už jsme jeli autobusem, do teď nechápu proč:-) Co se jídla týče, nějak to ušlo - nic jsem nespálila, dohlížel matěj:-) Jen jestli to není tím, že hlavně vařil on sám...Také někteří z nás poznali dlouhé noční rozhovory u svíčky, jiní zase vyzkoušeli, co to je dusit se repelentem a jiné skvělé zážitky. Nevím jak ostatní, ale já jsem vskutku byla velice spokojena. jak nazval tuto akci Matěj - šlo o jakousi rodinnou výpravu. Pro mě osobně byla ve znamení komunikace a vztahů mezi jednotlivými lidmi. Kdo to dočetl až sem zasluhuje pochvalu. Nevím čím to je, že se vždycky tak rozepíšu...:-)