Koukám, asi se k tomu nikdo nebude mít, tak holt je to zase na mně. Tentokrát to vezmu stručně a hodně obecně, nějak nemám náladu se moc rozepisovat, i když letošní oddílové prázdniny v Krásné Lípě byly zase jednou moc príma. Tedy alespoň mně se to tak zdálo.
Klasika. Odjíždělo se v sobotu, a to 11. února. Na cestu se vypravila (Matěj přemluvil) i Žabikuk, aby pomohla s dopravou dětiček. Ve Varech přistoupila ještě Sabča a Malá Markétka. Cesta prý v pohodě. Já jsem mimořádně také vyjel včas a tak jsem měl základnu převzatou a věci vybalené ještě před příjezdem Kapek vlakem. Čekala na nás hlavně šílená zima. V objektu cca 3 týdny nikdo nebyl a vzhledem k tomu, že skoro 2 týdny se teploty pohybovaly 10 – 20°C pod nulou, zdi byly promrzlé a dokonce byla i zamrzlá voda v patře. V umyvadle bylo brusliště a v jídelně nám šel kouř od pusy. Rychle tedy topit (i když nám zatopili již dopoledne a za to děkujeme), já se otočil a jel jsem na velký nákup.
I z nákupu jsem se kupodivu vrátil docela brzy. Tak jsme si stihli ještě popovídat a zavzpomínat na teplo, které na základně může být. :o)
V neděli taková zima, že jsme jen topili, nosili dřevo a uhlí a ani se neodvážili jít ven. :o)
V pondělí bylo pondělí. Kromě hledání zubaře pro Ládíka nic zajímavého. Tedy myslím.
V úterý jsme jeli do Liberce do Babylonu. Nové expozice IQ parku zaujaly hlavně Malou Markétku, že jsme ji museli se Sabčou vyhnat, aby si prohlédla i lunapark, než se vydáme na zpáteční cestu. Koupila si tam i dromedára, co když si načeše ofinu dopředu, vypadá jako její mamka. (To říkala ona.)
Ve středu byla středa. V noci napadlo a naválo tolik sněhu, že jsem ani nevyjel autem. Pěkně jsme očistili auto, abych mohl odvézt Mischel do laborky na krev a pak jsme zjistili, že půlmetrovými závějemi opravdu neprojedu. Lékař říkal, že sanitka není nutná, tak jsme se zase pokojně vrátili. Odpoledne naštěstí traktor s pluhem cestu upravil. Večer dorazil Hood. Kapky přichystali mou narozeninovou oslavu a upekli i krásný tematický dort.
Čtvrtek: Nákup na dnešek a zítřek, přivezl jsem táborová trička a hlavně jsme se vydali na cestu na ledopády, k jeskyni víl – zkrátka Kyjovským údolím. Bylo to jako v pohádce. Krásný sníh a přitom sem - tam sluníčko a nebyla ani zima. Cestou se hrála zakázaná slova a rozdávala se energie sbalená na cesty. Večer jsem musel odjet do Sokolova a naopak za námi přijel Cipísek.
Pátek. Pro mne nepříjemný den, konal se soud. Co se dělo v Lípě přesně nevím, ale vím, že se byli podívat v Lípě v muzeu, Kapky udělali nákupy. Opouští nás Hood a já po chvilkovém spánku odjíždím zpět do Lípy. Večer měl být slavnostní, ale nějak se mi těžko hledala slova ve vysušeném hrdle. Přestože by si ta letošní Lípa zasloužila slyšet naší hymnu: „Písničku pro Kapku“, vím, že bych to hlasově neustál, tak zase nic. :o( Rozdali jsme tedy diplomy, trička, zazpívali si pár odrhovaček a šli jsme po půlnoci spát.
Sobota obvyklá. Balení, úklid, balení a zase úklid. Před polednem opouštíme základnu a vydáváme se na nádraží. Vlak (mě auto) nás odváží domů. Já musel cestou cca na hodinu zastavit a v autě si zdřímnout, jinak bych nemusel dojet ve zdraví. Přestože šlapu pedál až na podlahu, na nádraží přijíždím asi s 5 minutovým zpožděním. Loučím se tedy s těmi, co ještě nestihli odejít domů a pak i já ještě vezu Mirču domů, zastavuji se v klubovně, abych vynesl oddílové krabice a pak i já konečně mířím domů a do postele.
Jak jsem již zmínil, z mého pohledu byla letošní Lípa jednou z těch hodně lepších. Snad za to mohl i ten malý počet účastníků a jeho kvalitní složení. Škoda té černé tečky v podobě nespravedlivého rozsudku u soudu. Tak doufám, že snad všechno špatné už máme vybráno a čeká nás jen to dobré.