Aktualizace stránek provedena v neděli 14. listopdu 2021

Zprávy a zprávičky z akcí

Zakončení školního roku na Lokti

Na poslední víkendovou jsme se rozhodli vypravit do Lokte – místo blízké, mnohými z nás mnohokrát navštívené, ale málokým, zda vůbec někým v noci, s vlastním programem, bez průvodce a v doprovodu kamarádů…

  Někdo již obdržel vysvědčení a Loket pro něj byl příjemným zakončení školy, příjemným začátkem prázdnin, jiné ještě po víkendu čekal návrat do školních lavic. Těm snad byla noc na hradě posílením, aby ještě nějaké ty dva dny přežili…
Ze Sokolova jsme se vypravili vlakem. Protože jsme stejně jeli jen chvilku, posedali jsme si, kde se dalo, někteří postáli. (Mimochodem zažili jsme někdy někoho, kdo se opravdu koupe ve vlastním potu – že mu opravdu tečou kapičky, ba dokonce potůčky a říčky, po tváři?)
  Jeden přestup a za chvilku jsme již byli u cíle a se zavazadly se vydali do kopce (Proč ty hrady stavěli na kopci? Tak by je holt někdo dobyl, by se tak moc nestalo, ne?). U školy jsme chvíli pozorovali zajímavé nápisy na dlaždicích, bavili se pozorování mravenců, někteří dokonce vytvořili na dlažbě loužičku…(kdosi od „Ž“ a Žeryk to nebyl)
  To už jsme spatřili Verču, která nám domluvila tuto krásnou akci. Pak jsme se vydali do ulic… Sice žádné Tesco, Globus, Kaufland, Varyáda… ale na druhou stranu jsme alespoň spatřili Eržiku, Klárku a Rendu. Dokonce nám byl vstříc hozen dudlík…
  Pokračovali jsme dál, někteří se přitom bavili zákeřným napadáním a lechtáním druhých, jiné jsme málem poslali po vodě daleko od nás… Ale stejně jsme nakonec zůstali všichni (jak je to možné?). Pozorovali jsme hradní kozy a shodli se, že bychom měli jít upozornit na město, že jedna kulhá, jiná jí něco, co my bychom niky nepozřeli atd. A po chvíli si nás opět našla Verča a zamířili jsme pro naše zavazadla. Nyní už jsme se mohli vydat ku hradu. Někteří schody vyběhli (že, Simčo?;o)) a jiní se doplavili celí splavení. A pak nás již vpustili do hradu… Jen jsme si uložili věci do věže a už začalo naše řádění. Někteří se vydali na obchůzku hradu a strašili podvečerní Loket svým kvílením (oni to nazývali zpěvem), jiní zkoumali WC. Velká část se však vrhla na to nejdůležitější: jídlo. Oheň se již povedlo rozdělat, dokonce se ukázalo, jak důležitá je březová kůra v KPZ (a teď abych šla někde hledat jinou, když už tam teď žádnou nemám; naštěstí nejsem sama). A tak se opékalo a jedlo, opékalo a jedlo a pilo (samozřejmě nealko)… A skutečným překvapením večera se stala návštěva: sestra Míňa, Číňan, Ňam, Káťa a Amanda. Hrálo se a zpívalo i povídalo. Ukázalo se, že některým z nás škola opravdu chybí a žádali Amandu o lekce angličtiny…
  Během večera jsme mohli pozorovat i netopýry a světlušky poletující kolem (pochopitelně to nebylo ani jedno z toho, ale strašidla a zakletí hříšníci). Nakonec se s námi již hosté rozloučili a odešla i Verča. V kruhu kolem ohně zůstala jen Kapka (bez Verči). A pomalu jsme tedy přistoupili k tomu, co mnohé slavnostní večery symbolizuje – zhodnocení a ocenění… Přijali jsme několik nováčků, udělili ŽK. Podruhé v historii jsme také udělili ZK (Zářivou kapičku), a to Simče. V oddílu tedy máme již dvě zářivé kapičky prvního stupně…
  Bylo již po půlnoci a tak jsme se vydali do věže. Zabrali jsme si místa a rozložili své věci. Někteří si ještě seběhli schody dolu a nahoru, jelikož potřebovali na záchod, ostatní pomalu zalézali do spacáků. Bezprostředně před usnutím si vybavuji jakousi scénu s pavoukem. Tuším, že v tom hrála roli Simča  a nějací kluci (Skřítek?)… Já byla zatím relativně v klidu, situace se odehrávala na druhé straně, u protější zdi. Nevidím, neslyším… Raději…
  Noc jsme strávila na lavičce, kupodivu jsem však nespadla, jak mi mnozí prorokovali. Zato na mě svedli mnohé nepříjemnosti (otlačená záda, bolavá ramena…).
  A ráno, poté co jsme byli Matějem vzbuzeni, jsme se pomalu přestěhovali dolů na nádvoří. Posnídali jsme, byl nám předán i dárek od Mirči, koláč s želatinou. Vyfasovala jsem dva kousky na cestu a vydala se před hrad. Malá komplikace s bránou (tak přece nemusím hned vědět, jak a kde se to přesně otvírá) a pak již k autu a směr Sokolov. Přiznám se k jedné své nepěknosti. Sotva jsme snědla první kousek koláče, odmítla sem se rozdělit s řidičkou o druhý a snědla ho také... Naštěstí moc neprotestovala. Ale když ono to bylo tak dobrý!!! ;o)

| Autor: Markéta | Vydáno dne 30. 06. 2009 | 1920 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Náhodný obrázek
Letní tábor 2015 - 298
Klondyk - LP 2015
zobrazení: 643
známka: 0
Přihlášení / Registrace

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server