Menu
Kontakt

Duha Kapka
Alšova 1745/72
SOKOLOV
356 05
kapka(a)kapka.cz

Číslo účtu Kapky:
2100802579/2010
Fio banka

Aktualizace provedena v úterý 31. října 2017
Zprávy a zprávičky z akcí

Jarní prázdniny okem znaveného Matěje

Aquapark BabylonSic Myšák již napsal článeček k jarním prázdninám, ale pokusím se i já přispět troškou do mlýna. Ještě jsem ten jeho nečetl (schválně), tak se nezlobte, kdybychom se v něčem opakovali. Koho tedy zajímá dění kolem a v průběhu jarních prázdnin 2011, nechť čte dál, jak to bylo s Čerty, se kterými nejsou žerty.. :o)

AquazorbingVynechám nudnou a už studenou omáčku o tom, že tábor je třeba připravovat hodně dopředu. Snad bych se jen pochválil, že jsem zase po dlouhé době měl již týden před odjezdem všechny seznamy, tabulky, diplomy, pohledy, upomínkové listy, jídelníček a dokonce mi v pondělí (před sobotou!) pomohl Mates sbalit věci v klubovně…
  Téma „S čerty nejsou žerty“ jsme vymysleli s Mischel a zasmáli jsme se už plánování. „Ti to upadlo, Máchale…! Asi vítr…! :o)“ „Já to řeknu tatínkovi a ten vám vyhlásí válku.“ Tahání dukátů z kabátku, pírko jako nástroj hrůzy, oháňka, místo Almary kniha hříchů a další. Měli jsme vyrazit v sobotu brzy ráno, ale nějak se popletlo několik informací a kvůli tomu, že na základně byla ještě jiná skupina do neděle, jsme se rozhodli, že naopak vyjedeme o něco později, než obvykle. Cestou výluka kvůli zničené trati z povodní. Ale šťastně jsme dorazili, ubytovali se i vyspali.Autíčka v lunaparku v Babylonu
  V neděli cesta na Vlčí horu. Nutno podotknout, že na otevřenou Vlčí horu. :o) Což se nám i párkrát nepovedlo. Bohužel teplota nad nulou způsobila, že cesta byla mokrá a po chvíli i boty. Zpátky se šlo raději po silnici. V pondělí brzké vstávání, neb se jelo do Liberce do babylonu. Asi nemá cenu se nějak rozepisovat, už jsme tam byli mnohokrát a je to pořád stejné. Tedy pořád stejně zábavné, pokaždé se pořádně přejíme u švédských stolů na obědě, netláskáme se nejen jídlem, ale i sladkostmi. Snad možno podotknout jen to, že letos se některým vyvolencům podařilo vyzkoušet si zápasit na vodě v kouli zvané aquazorbing. Také jsme to letos naplánovali tak (a i vlaky se změnily k lepšímu), že jsme dorazili zpátky na základnu již kolem deváté hodiny, kde na nás čekal Cipísek s gulášovou polévkou.Upadlo ti to, Máchale. Asi vítr... :o)
  Úterý. Spíše odpočinkovější den, ale hráli jsme nějaké ty gamesky na ubytovně a také jsme se vrhli směrem do Lípy, neb jsme chtěli ukonejšit Žolíkův hlad po další geocachce (geokešce) :o) Asi 100× se mne během cesty ptal, jestli může utíkat dopředu. Asi 100× jsem mu řekl, že ne, že až budeme od ní na vzdálenost 100m. Nicméně to stejně nevydržel a spolu ještě s dalšími „hříšníky“ v jeden okamžik měl asi rudo před očima (já pak také) a vyrazil bez dovolení kamsi do hloubky parku. Naštěstí měl Mik telefon, kam si všechny ty hříšníky zapsal, aby dostali Almaru, ale naštěstí pro ně já sklerotik a vytížený člověk jsme na to pořád zapomínal. Měli to ale „Z pekla štěstí“! Jo, večer byla Matějanda a přijel Hood.
  Píše se středa. Vyrážíme směr jeskyně víl. Cesta pěkně klouže. No spíš klouže nepěkně dobře. Je to až k Turistickému mostu jedno velké nablýskané zrcadlo. Divím se, že to všichni ustáli a nikdo se nenarazil kostrč, nebo něco jiného. :o) Jeskyně byla moc pěkná. Ledové rampouchy letos zase úžasné. U Turistického mostu jsme hodili svačinu a pak šli směr Brtnický hrádek údolím kolem Soví vyhlídky tam.. no teď si rychle nevzpomenu. Vím jen, že nám to krásně vyšlo. Přišli jsme na zastávku a za 10 minut akorát odjížděl autobus, který nám zastavil skoro u základny. Jo, večer přijel Gufi.Narozeninový dort
  Čtvrtek. Tak nějak. Opět volnější den. Počasí nic moc. Spíš míň, než moc. Šlo se do muzea národního parku v Lípě, do nějakého toho obchodu, cukrárny a tak. Někteří něco tajně kuli na večer. K večeři byly (a jako vždy naprosto úžasné) Langoše. Mňam! S kečupem, sýrem, česnekem (naštěstí jsem se zase naneštěstí nepoučil, česnek zkonzumoval, ale vyléčil se jakýmsi medikamentovým přípravkem, kterému tady nechci dělat reklamu :o). Prostě byly moc dobré. Někteří si na ně dokonce mazali věci, které tam podle mne moc nepatří. Ale když ti holt, Gufi, chutná langoš s nugetou, tak přeji dobrou chuť. Na večer bylo připravené překvapení. (Asi už dávnou dobu veřejné překvapení.) Tak jako každým rokem, oslavil jsem v Lípě své narozeniny. Čekal na mne úplně úžasný dort. A to nejen chutí, ale i svou podobou. Krásný čertík s vyplazeným jazykem. Ještě bouchly rychlé špunty a dali jsme si přípitek. Hráli jsem nějakou tu hru a docela dost pozdě jsme šli spát. Jo, večer za námi přijela Beny.
 Pečeme řízky. Opravdu... Pátek. To už bývá smutnější den. Tak nějak cítíme, že se blíží konec tábora, konec Lípy, konec našich společných chvil. Proto hry vrcholí a kvaltují. No, stejně jsme nestihli všechny. Téměř každý svým bodovým hodnocením dosáhl nějaké lepší hodnosti. Tedy až na jednoho. Na Zondru. Vzhledem k tomu, že docela sabotoval i hry, nezískal potřebný počet bodů, aby se dostal do hodnosti králíka, vlka, či medvěda, jako ostatní. Večer jsme tedy provedli hodnocení hry, celého tábora a samozřejmě nechybělo ani tradiční povídání o oddíle o hodnotách, zásadách a naší činnosti. Jak již té prožité, tak té plánované. Došlo i na kytaru a společný zpěv. To už se ale pomalinku ubíráme do postýlek tedy na postýlky do spacáků. Čeká nás poslední noc. Tak ještě několik písniček na dobrou noc a už chrrrrr.
  Sobota. Balení, úklid, balení, úklid a tak. Za menších i středních zmatků kolem poledne vyrážíme na nádraží na vlakobus. Loučíme se se základnou i s okolím a šlapeme s kletry na zádech. Zase za rok. „Doufám, že se tady zas někdy sejdem.“ Já ještě skládám věci do auta, loučím se s Beny, která odjíždí vláčkem na druhou stranu a pak i já vyrážím na cestu domů. V Loučení...Sokolově jsem šťastný, že se všichni ve zdraví a v pohodě dopravili až sem. O něco méně radosti mi přidělává fakt, že můj cancák je ve vlaku na okýnku. V tom vlaku, co už odjel. Loučím se tedy s posledním členem a kačaby maminkou a sedám do auta. Za 13 minut jsem v Chebu. Ještě že chumelit začíná, až když parkuji na nádraží. Vbíhám na nádraží a mám ještě skoro 5 minut, než přijíždí rychlík od Prahy. Nevím přesně, kde mám hledat, tak letím prvním, pak druhým vagónem. Tam mi paní průvodčí pomáhá najít pytlík a v něm můj cancák. Tož jsem po těch všech zážitcích nadmíru šťasten a pomalu a opatrně se vracím do Sokolova. Věřte, že jsem doma spal 20 hodin…
  Bohužel jsem neměl příležitost někomu psát do cancu, tak to shrnu rychle tady. Byl jsem v Lípě moc spokojený. Netvrdím, že to nemohlo být lepší (ostatně to jsme si řekli už v Lípě při hodnocení), ale obecně vzato byla Lípa vydařená. Podařilo se uskutečnit většinu programu, nikdo vážně neonemocněl, počasí nám také umožnilo strávit hodně času venku. No a my sami? Víte to sami… Kdo nemá zájem, ať už příště nejezdí… :o)

A nakonec ještě poděkování všem, co se zúčastnili, všem, co něco dělali a pomáhali. Hlavně Mischel, Cipískovi, Žabikukovi, Tomíkovi, Mikimu, Hoodovi, Beny, Simče....

| Autor: Matěj | Vydáno dne 15. 02. 2011 | 2518 přečtení | Počet komentářů: 1 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Časopisy k Duhovému mostu 2017
Reklama
Náhodný obrázek
Jarní prázdniny 2012 - 114
Krásná Lípa 2012
zobrazení: 753
známka: 0
Přihlášení / Registrace

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server