Aktualizace stránek provedena ve čtvrtek 24. září 2020

Zprávy a zprávičky z akcí

Jak jsem se stal na chvíli černochem

Letos Kapka oslavila osmnácté narozeniny. Tedy jakási plnoletost. Procestovali jsme s Kapkou za ty roky téměř všechny kouty naší republiky. I za blízké hranice jsme se dostali. Jednou nohou, oběma jsme byli v Polsku na borůvkách, navštívili jsme Slovensko, často jsme jezdili do Německa, ale chtěl jsem se podívat někam za kopečky. Již nějaký rok jsem šilhal po sluníčku, moři... Itálii.

  Kapky nabídka tábora v Itálii nadchla. (Ne toliko původně Míšu. :o) Mluvím o Kapkách cca o 4 roky mladších. Tedy správně řečeno, když jsem to před 4 roky navrhlo, bylo jasné, kam pojedeme na tábor. Jenže v tu dobu také přišel, no řekněme třeba Šmejd. Situace se komplikovala a já čekal, až se uklidní.
   A protože to nevypadalo, že by bylo zase hej, rozhodl jsem se v zimě, že do toho takříkajíc praštíme a na oddílovou letní výpravu do Itálie se vydáme letos. Přípravy začali už před jarem a někteří se moc těšili. (Hlavně já.) Vynechám všechny nudné přípravné procedury... no najednou jsme stáli před klubovnou a čekali, až přijede autobus. Tedy Kapky čekaly, já jako obvykle přišel až když už tam autobus stál. :o) (Ale pozdě jsem nepřišel! Mimořádně...)
   Autobus vyrazil směr Něěěmecko, Rakousko.. a blížila se noc a náš autobus se proměnil v pojízdnou palandovou noclehárnu. No a než jsme se nadáli autobus zakroužil na kruháči a už couval k hotelu. Za chviličku už jsme se dívali na moře, nekonečnou dálku a lodě. Písek a pražící sluníčko...
   Každé ráno zpěv cikád (asi) sluníčko, italky.. (zvlášť ta jedna, co bydlela na vedlejším balkónu byla fešná. (viz foto :o). Moře bylo mokré (a někteří zjistili, že i slané), sluníčko krásně hřálo a způsobovalo změny barvy na kůži. Třeba takový Bulda měl na zádech obraz, který vytvoří stěrač automobilu v kombinaci bílé a červené, někteří byli jen červení (že Myšáku), no a někteří opravdu hnědli. Tedy jako že se opalovali a stávali se z nich černoušci. Stejně jako Hasan (doufám, že jsem to nespletl) nebo ten druhej (třetí, čtvrtej...) černoch, co na pláži prodávali vše možné jsme sice barevní nebyli, ale i tak dobrý. No jak jsem se zmínil na pláži se v zimním oblečení promenádovali chodící obchodní domy se vším možným zbožím. Brýle, řetízky, korálky, náušnice, kabelky, šaty, klobouky.... a do toho vyřvával zelenotričák: „Kóko-beló“ a prodával čerstvý kokos.
   Z moře občas vylezl nějaký ten krabík a některý se dokonce rozhodl, že nám na pláži umře. (To aby holky měly komu udělat hrobeček. :o) Když sluníčko zalezlo, vylezli jsme my a skoro každý večer vyrazili do výru maloměsta. Na trhy, do krámků, ale hlavně na nějakou z tisíce druhů zmrzlin. Mňam! To, co se prodává v Čechách by se snad ani zmrzlina nemělo jmenovat. Občas jsme zkusili i nějakou pizzu. A i na koktejl jsme si zašli. Míchaný bez alkoholu i s mátou... :o) Během pobytu jsme zvládli navštívit i tři trhy a tam se někteří obzvlášť vyřádili.
   Na společné terase bydlely i nějaké ty holky, takže pár karetních i jiných her bylo s kým hrát. :o) Vedoucím tábora a těchto holek byl pan Hodík, nositel černého pásku v nějakém bojovém sportu. Já tomu neholduji, takže nevím v jakém, ale vím, že i naši kluci se zúčastnili nějakého toho ranního tréninku na pláži. Ostatně jednoho trénujícího machra jsme s Goofym a Marťanem pozorovali i ve 3 hodiny ráno, z balkónu. Jó holt jiný kraj – jiný mrav. Myslím, že spokojenost byla i na poli stravy. (Tedy hlavně pro mne, když jsem nemusel ani vařit a ani vyzvedávat jídlo.) Paní kuchařka se docela snažila a jídla bylo i dost a i docela pestrá strava. Před jídlem vytrávilo nejen u moře, ale kdo nemá rád přesoleno, tak vedle hotelu byl i bazén, kde se dalo pořádně zařádit.
   Kapitola sama pro sebe byla návštěva zábavného parku Mirabilandia. Taková větší Matějská pouť. Fakt o trošku větší... Myslím, že jsme si to tam užili parádně. Jen některé zaskočilo (jak zvláštní, že?) horko! :o) Ale stačilo navštívit nějakou tu vodní atrakci a osvěžení bylo hnedle vedle. Večerní zakončení světelné show a zpátky do hotelu do postele.
   Myslím, že nemluvím jen za sebe, že tyto prázdniny se opravdu moc a moc povedly. Něco jiného, něco zvláštního – atypického, než klasický tábor. Ne, že by ten byl něco méně! Naopak. Někteří se už těší do lesa, do stanu s podsadou. Tak zase za nějaký čas třeba jinde v zahraničí u moře naviděnou.

| Autor: Matěj | Vydáno dne 16. 10. 2013 | 1640 přečtení | Počet komentářů: 1 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Náhodný obrázek
Granáty 2008 - 41
Rýžování českých granátů
zobrazení: 1975
známka: 0
Přihlášení / Registrace

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server